Otázky k pravdivosti Bible V – svatí padouši
Je Bible pravdivá? Zkusíme dnes pojetí předchozích dílů dotáhnout do konce. Anebo na začátek?
Podívejme se poctivě na primární logiku důsledků odchodu prvních lidí (Adama s Evou) z žité a vědomé boží přítomnosti. V časoprostoru stvoření světa, jak je Biblí podáno.
Nakolik jsme ochotni dívat se skutečně poctivě - "čistým okem", bez předsudečných tradic?
Pracovní verze Boha č.1 (Bůh = Láska)
Abychom si zachovali svobodu uvažování, NEBUDEME se ani tentokrát zabývat pravdivostí biblických verzí příběhu stvoření ve smyslu: "Stalo se to tak doopravdy a doslova?"
Jestliže biblický příběh o stvoření odráží alespoň jakkoliv archetypálně PRAVDIVÝ příběh, potom z faktu, že první lidé se vědomě skryli a odešli od přítomnosti milujícího, dobrého Boha Otce NUTNĚ vyplývá, že NIKDO po Adamovi už nemůže být kladným hrdinou, ale bude vždy pouze padouchem. S výjimkou těch, kdo se do přítomnosti Otce opět nějak dokázali vrátit a s ostrůvkem Jeho přítomnosti chodili zde po Zemi. A vzal je k sobě po nějaké době Bůh, ne nutně smrt. Neboli hledáme ty, kdo do laskavé boží přítomnosti byli tak nějak "oblečeni". Co se týče bezvýhradné laskavosti, dle Bible vyhovuje pouze Ježíš. U Henocha nevíme, jaký byl člověk, zmínka o něm je příliš kusá.
Boha nelze vidět (Bůh je Duch). A pak je tu i dědičnost instinktů. Každá generace přebírá nejhlubší vztahově-emocionální vzorce svých rodičů (vychovatelů) instinktivním VTISKEM již ve velmi útlém, nevědomém věku. Děsí-li se máma kočka lidské přítomnosti, z jejích koťat vyrostou nedůvěřiví "plašani" a zůstává to v nich až do smrti. S Bohem a lidmi je to podobné. Při představě bezprostředního přiblížení živého Boha, který by s námi mluvil tváří v tvář, se instinktivně děsíme. Souvisí to i se svědomím.
Pracovní verze člověka č.1 (Člověk = k...a)
Vyjma příběhů Henocha a Ježíše tedy zákonitě nemůže být NIC chvályhodného ani na květnaté biblické historii jako takové, protože je z drtivé většiny historií vršení zločinu na zločin. Mám-li zůstávat na straně Ježíšova Otce-lásky, lze na takto zapsanou historii hledět pouze se znechucením. A o Henochovi z předpotopní doby se z Bible dozvídáme jediné: "...Chodil Henoch s Bohem a Bůh ho vzal" (Gn 5:24). Snad budete souhlasit, že Eliáše mezi ne-vrahy počítat nelze a Noe, který kvůli své opilecké netýkavosti vědomě a výslovně proklel třetinu lidstva do trvalého otroctví, se rovněž nejeví moc jako lidumil.
Ano, i bibličtí padouši měli
tu a tam světlejší chvilky, kdy mluvili s milujícím Bohem. Ovšem, tito
antihrdinové vnímali Boha pouze v intencích, kterých byli ve své, ohledně lásky velmi nuzné, zločinecké představivosti schopni. Očekávatelně. A jejich obraz
Boha podle toho také vypadá. Ano,
v obecné rovině chápou, že Bůh odpouští. Ale v jejich podání docela nápadně tak nějak po jejich - jim a jenom jim, a samojedinému jejich klanu, čili pouze národu Izrael. Ostatní národy izraelský Bůh Staré smlouvy výhradně trestá a dělá z
nich bezpodmínečné otroky Izraele. Někdy v dalekém budoucnu i těmto jiným národům jejich historická provinění možná také odpustí- ale zůstanou i tak navěky otroky Izraele. Starý zákon jiné pojetí nezná.
Zastavuje mi to mozek...
A když o tom tak přemýšlím, vlastně nejen mně...
Pracovní verze mesiáše č.1 (Otec = Láska)
Takže zas zbývá jen ten Ježíš... Jako jediný z uznávaných proroků Izraele nic o nepomíjitelnosti rasisticko-otrokářského konceptu neříká. Naopak, pochvaluje si, že u cizinců nalézá výrazně nosnější víru v milujícího Boha - Otce, než u Izraelců. (L 7:9)
A proč nikdo před Ježíšem v Bibli nepřipouštěl omilostnění i dalších národů? No, kdyby jste se narodili coby příslušník velkého národa izraelského s odmala drilovaným mentálním rodokmenem mojžíšovsky pojatého Jahveho, asi byste také nebyli schopni připustit si k tělu obraz BEZPODMÍNEČNĚ laskavého Boha ne-rasisty...
Otázka: Lze tedy najít pravdivé negativní hodnocení biblických patriarchů dle této logiky i přímo v SZ? Adresně asi nikoliv. Vždy pouze v obecné moralistní rovině, např. Mi 7:2-4: "Zbožní ze země vyhynuli, jediný člověk není poctivý. Všichni číhají, jak by vraždili, každý svého bratra lapá do sítí. Obě ruce mají ke zlu šikovné; úředník i soudce berou úplatek, mocný poroučí, co si zamane, a všichni kují pikle. Nejlepší z nich je jako trní, poctivec horší než plot z bodláčí. Už přichází ten vyhlížený den - den, kdy se s tebou zúčtuje! Teď přijde zmatek nad zmatek!"
Oponent snadno namítne, že tento text je úzce dobově podmíněný a mluví pouze o současnících proroka Micheáše. Budiž.
Následuje ovšem další důležitá - až klíčová otázka: Jak patriarchy hodnotí Ježíš, který je dle naší teorie jediným "etalonem pravdy"? Jako hrdiny nebo padouchy?
Zkusme si zašpásovat s matematikou:
Miluji matematické metody. A/ Jsou logické. B/ jsou úsporné. C/ Lidi si z nich sedají na zadek ;) .................... (věnuji svému oblíbenému profesorovi matematiky panu Cvrčkovi)
Nechť je soustava čtyř rovnic o dvou neznámých:
Výrok 1: Všichni, kdo nepřebývají (nechodí) v boží přítomnosti = sobečtí padouši.
Výrok 2: SZ (starozákonní) Bibli napsali lidé sice mluvící s Bohem, vítězové (tj. malí bohové) své doby, kteří ale nechodili v boží přítomnosti soucitným srdcem => sobečtí padouši. (z ruky Henocha se žádná písemnost nezachovala.)
Výrok 3: Je-li Ježíšův Otec otcem milujícím + vždy pravdivým Bohem, potom nepříjemná pravda o praotcích coby padouších musela zůstat v SZ zaznamenána = X.
Výrok 4 : V NZ (novozákonní) Bibli jsou mj. zaznamenány i Ježíšovy výroky. Ty ale Ježíš osobně nezapsal, zapsali je opět sobečtí padouši, navíc s časovým odstupem desítek let. Přesto byla pravda o praotcích jako o padouších zapsána i v NZ = Y.
------------------------------------------------------------------------------------------
D(fX) = ⟨pokud je Bible pravdivá, pak SZ pisatelé (tj. padouši) vylíčili své spřízněné patriarchy na linii Ábel - Noe - Abraham - Mojžíš - král David jako idoly. (Ačkoliv i oni jsou, podle násilných a podlých skutků, zapsaných v téže Bibli, evidentně padouchy)⟩.
D(fY)= ⟨pokud je Bible pravdivá, pak Ježíš, chodící s Bohem, jednoduše označil VŠECHNY patriarchy za padouchy a nedokázali to zfalšovat ani padouši zapisovatelé Jeho slov, ani padoušské církve jeho učedníků.⟩
(Poznámka: Ježíšovi učedníci, kteří jsou tradičně (a pavlovsky umanutě) přesvědčeni, že Ježíšův Otec odpouští viny výhradně skrze smlouvu o povinném prolévání krve, jsou totiž (ještě ke všemu), opět dle zápisu v pravdivé Bibli, slepí. Projevem této slepoty je mj. i skutečnost, že ani v průběhu dvou tisíců let si všech těchto paradoxů neměl šanci všimnout nikdo, kdo se zavázal věrností petro-pavlovskému výkladu Ježíše namísto přímé poslušnosti Ježíšovým slovům. A toto vše je zapsáno ve stále stejné Bibli. Potřebovali bychom pak ještě další doklady o pravdivosti Bible?)
------------------------------------------------------------------------------------------
ŘEŠENÍ:
Nechť X je kořenem z oblasti konsenzu církevních vykladačů napříč všemi denominacemi a zároveň je kořenem z oblasti samozřejmých skutečností i pro děti z křesťanské nedělní školky => X = 1 (PRAVDA => není třeba dokazovat, že např. hluboce věřící král David se kvůli svému ještě hlubšímu egoismu dopustil mnoha sprostých vražd - je to přímo v Bibli popsáno. Nejkřiklavěji asi zde a zde.)
A platí-li Ježíšův výrok J 10:7 :"VŠICHNI, kteří přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly." a zároveň platí Iz 42:19 : "Kdo je slepý, ne-li můj otrok, a hluchý tak jako můj posel, kterého posílám? Kdo je slepý jako ten, za něhož jsem zaplatil, a slepý jako Jahveho otrok?", potom Y = 1 (neboli PRAVDA) (Poznámka: Tím "poslem" jsme každý z nás, čtenářů Slova, poslaných Ježíšem...)
Ježíš na rozdíl od patriarchů udržoval s Otcem
zcela osobní
vtah minutu po minutě. Byl, na rozdíl od nás všech, na zcela jiné úrovni soucitu se všemi lidmi bez
rozlišování osob. Ježíš sdílel Otcovu povahu "online". Neustále
sledoval, co Otec dělá a říká a vědomě s ním přebýval mimo čas ("...dřív
než byl Abraham, já JSEM." J 8:58).
(Mimochodem, krevní smlouvu uzavřel Abraham, ne já, ani vy. Zeptejte se svého právníka, nakolik je pro vás závazná smlouva, kterou ani ne na vaše jméno uzavřel někdo úplně cizí bez vašeho vědomí. A co k tomu říká Ježíš: "...dřív než byl Abraham, já JSEM." Tudíž můj (ani váš) vztah s Ježíšem NIKDO (míněni patriarchové Abraham a Mojžíš) - nemůže podmiňovat jakoukoliv smlouvou někoho cizího z úplně jiné epochy a jiné civilizace (ještě ke všemu). Do mých (ani vašich) OSOBNÍCH věcí s Ježíšem a Otcem není oprávněn NIKDO další mluvit. Před Bohem stojíme každý sám za sebe. Nenechte se obelhávat a okrádat "autoritami" ani tradicemi. I kdyby si nechali říkat třeba apoštol. I kdyby napsali několik knih Bible.
...Kdo že je tedy slepým? Není to náhodou každý, kdo jako ovce určená na porážku přistupuje na cizí krevní smlouvu? "Kdo je slepý jako ten, za něhož jsem zaplatil, a slepý jako Jahveho otrok?" (Iz 42:19)
Negativ není pozitiv - i když jsme si už zvykli...
SHRNUTÍ:
Proč to tedy
celé neotočit? Proč biblické klišé "svatých" praotců nehodit do inverze? Není
v Bibli vše, kromě Ježíše, vlastně takovým filmovým negativem skutečné Lásky? Na který se
pod mnoha tisíciletou hypnózou tradic díváme jako na pozitiv... "Převrácenému se Bůh jeví převráceně..." (Ž 18:27)
Hodný, "objektivní" věřící křesťan je tedy do hloubi duše přesvědčen (protože ho to tak naučili) že: "I bibličtí praotcové občas zaškobrtli. A zachycení těchto výjimečných poklesků v Bibli se mezi křesťany vykládá jako "důkaz" pravdivosti pisatelů biblických příběhů."
Ale podle narovnané boží logiky by se to mělo formulovat spíš: "Dokonce i bibličtí syčáci, z nichž ti nejpřímější byli Bohu jako trnitý plot (Mi 7:4) vzácně natrefili i lepší chvilky, kdy Boha zrcadlili pravdivě jako bezpodmínečně milujícího všechny lidi bez rozdílu." **
Nebude takovéto vyjádření mnohem bližší skutečné povaze Boha? Skutečnému božímu pohledu?
** (Takovýchto míst je ovšem v SZ kriticky málo. A navíc, dle dnešních zvyklostí opět jsou vykládány vesměs dle kontextu - a ten je většinově chápán jak? ...no, bohužel, opět "biblicky", tj. skrz převrácenou optiku tradic. Pavlo-mojžíšovských tradic. Důkaz kruhem. Naproti tomu Ježíš (soudě dle Jeho zachovaných výroků v evangeliích) pokud sám tu a tam "vyzobává" některé texty ze SZ, celou vahou své autority absolutizuje citované (někdy i parafrázované) výroky BEZ kontextu okolních veršů citovaného SZ textu.
Pro zájemce o hlubší porovnání textů napříč Biblí v libovolných překladech kromě ekumenické Bible zde ...)
Historie lidského lhaní Bohu i o Bohu
Závěrem si dovolíme hodně vysoký nadhled. Tak asi z vesmíru. Nebo z nebe? ;)
V jakých souvislostech tedy můžeme po tom všem, co zde (i v předešlých dílech) bylo nadhozeno, považovat Bibli za pravdivou? Má ta otázka vůbec smysl, když ve faktografické rovině si, poctivě vzato, kromě existence Ježíše nemůžeme být jisti prakticky ničím? (Aniž bychom byli sami sobě i skutečným dějinám za naivy nebo za papouškující zbabělce bez názoru?)
Co když zaostříme pouze na čistě lidský vektor našich biblických součtů? Není všechno to lidské v Bibli pravdivým otiskem historie lidského lhaní Bohu i o Bohu? Á-la Adam s Evou? (I když, uznávám, to na první poslech zní paradoxně na druhou...)
A co takhle Bible,
zejména Starý zákon, jako studie (nebo kronika) lidské bezcitnosti vůči milujícímu Otci? Od
začátku až do konce... Proč s Otcem-Láskou mluvil až Ježíš?
A knihy Nového zákona, pojednávající o době po Ježíšově vzkříšení a odchodu? (Mám teď na mysli knihu Skutků a Dopisy učedníků.) Že by neuvěřitelně troufalý únos Ježíšovy dobré zprávy? Nebo spíš k pláči zoufalá feérie lidské marnosti? Po tom všem, co Ježíš řekl, udělal a učedníkům (i nám) názorně předvedl a odkázal? Jeviště plné nabubřelců, kteří nic nepochopili a nechali se postupně najmenovat otci, učiteli a vedoucími (sloupy) církve? "Církve", kterou Ježíš nezaložil? Umělé slovo "církev" v jeho době ani NEEXISTOVALO!!
Poznámka: Překlad historicky "uneseného" řeckého slova "ekklésía" v Ježíšově době znamenal vždy jen a pouze SHROMÁŽDĚNÍ - např. zde a zde. Řecké originály týchž textů: zde a pro neznalé alfabety zde = poslední slovo). Ježíš sám slovo ekklésía použil pouze dvakrát (!!) - a v obou případech lze (nepřekvapivě) bez újmy významu opět užít obecný pojem SHROMÁŽDĚNÍ - zde je takto v některých překladech Bible dokonce i překládáno, zato zde NIKDY, NIKDY, NIKDY!! Ani zaboha ;-) Ježíš ovšem užil v obou případech STEJNÉ slovo...
Zato učedníci, autoři větší části Nového zákona, slovem "ekklésía" přímo hýřili - celkem nepřekvapivě převážně s důrazy na poslušnost vůdcům. Takže až na výše uvedené tři výjimky se ve všech ostatních výskytech NZ stejné slovo "ekklésía" překládá v Novém zákoně takřka výhradně jako "církev". (Těchto výskytů je v závislosti na překladu 50 až 80!!)
Stojí za zmínku, že pokud si zadáte heslo "ekklésía" na Wikipedii, jen zíráte, že tento pro znásilňování biblického a tudíž i křesťanského mikrokosmu klíčový pojem, překabátěný coby "církev" zde není zmíněný ani okrajově!! Prý žádná souvislost!! Zato u hesla "církev" Wiki za pomoci neuvěřitelného žonglování s pojmy pečlivě vylhanými až staletí po Ježíšovi bez uzardění uvádí Ježíše jako jasného zakladatele církve.
Všechno výše uvedené učedníci spískali do očí bijícím způsobem a přímo navzdory Ježíšovu výslovnému varování (Mt 23:8-13)? Vše (opět v běžné Bibli) pravdivě a zcela uvěřitelně zdokumentováno...
V kontrastu k lidské neschopnosti vidět a zrcadlit skutečnou boží povahu jsou pak ve všech čtyřech verzích Dobré zprávy (= v Evangeliích) zvěčněna Ježíšova veřejně vyslovená sdělení. Dávají jako celek dokonalý obraz nadlidské, bezpředsudečné Lásky a vyzývají nás k jejímu sdílení naživo. Ježíš jako jediný tak dokázal žít naplno. I když odhlédneme od zázraků, žádný člověk z masa a kostí by nemohl nikdy uvažovat, jednat a mluvit tak konzistentně nesobecky a zároveň si nebrat servítky vůči nejmocnějším vládnoucím zločincům svého vlastního národa. Ježíšův příběh se prostě nedá vymyslet - i s jeho přesně cílenou nadčasovou kritikou jakéhokoliv lidského vůdcovství. A jeho učedníci po Ježíšově odchodu přes všechna Ježíšova varování a nápovědy - s neomylností slepců - opět spadli do odvěké jámy svých predátorských a vůdcovských instinktů. (Odtud i název webové adresy těchto stránek.) Ježíše nepochopili. A co pochopili, vykradli, znásilnili a sami do přímé boží přítomnosti nevešli (myšleno "online" á-la Ježíš). (Mt 23:13) Viz dějiny církve víceméně od prvopočátku.
Přitom s Ježíšovými tématy je radost se ztotožnit. Netřeba zacházet nad jeho slova:
1/ rehabilitace obrazu Boha jako milujícího, odpouštějícího a uzdravujícího Boha Otce,
2/ shora-zrození identity božích dětí,
3/Ježíšovy výroky jako jediný etalon pravdivosti (NAŠE HLAVNÍ TÉMA),
4/ boží soud, jak jste si ho nikdy nepředstavovali (= uvidíte sami sebe - a to výhradně sami sebe, nikoho dalšího - v zrcadle božích očí i božích emocí),
5/ meze lidské autority versus neomezenost Otcovy autority a vektorový součet obou,
6/ ovce nebo synové? otroci nebo přátelé?
7/ vstupování do boží přítomnosti + vrchol dějin: Ježíšův druhý příchod,
8/ uschopňování lidí k společné práci s božím Duchem plus mnoho dalších odhalení (= mnoho "apokalyps" -> vysvětlením pokračujeme níže).
Význam počeštěného řeckého slova "apokalypsa"...
...totiž nejpřesněji zní: "odhalení". Běžným reflexem člověka zrozeného do žido-křesťanské kultury při zaslechnutí slova "apokalypsa" je totiž úlek, zděšení. Sémantický oblak pojmu "zjevení" je totiž do značné míry a ve většině možných významových konotací poměrně negativní, budící obavy, až hrůzu. Křesťanské výklady poslední knihy Bible ("Janova Apokalypsa" = "Zjevení podle Jana") totiž takřka bez výjimky navozují dojem jakoby doslovné předpovědi kataklysmatického zničení světa a uvržení velké části lidstva do ohnivého jezera. A pozor: Bohem osobně. Je ale nutné vykládat tuto knihu výhradně takto? Není na místě otázka: Cui bono, proboha? Skutečně pro Boha?
Kniha "Janova odhalení" (= ř. apokalupsis) se například mně osobně jeví jako popis notně divokých obrazů v autorově - tj. prorokově hlavě. Obrazů přetékajících nesnesitelným napětím mezi usurpující, nelítostnou lidskou psýché (i tou prorokovou vlastní), urvanou ze řetězu boží (ne)přítomnosti, a naším kolektivním špatným svědomím, které PŘEVRÁCENĚ vidí Boha ne jako Otce, ale jako mstitele. Vše je ale přesto (i v rámci obvyklých výkladů) na posledních stránkách knihy (a tudíž celé Bible) završeno odhalením velkého finále tajuplného božího uzdravení všech a všeho, které se už už chystá vtrhnout na scénu SPOLEČNÉ metareality (= Ježíšem deklarovaný druhý příchod).
Důležité je ovšem skutečně nepouštět ze zřetele, že prorocké obrazy = obrazy v něčí hlavě. NENÍ to totéž jako fyzickým Ježíšem vyslovená, historicky uchovaná a (nějak někým) zapsaná jeho vlastní slova. Pouze Ježíšovy dochované výroky považuji za skutečné Ježíšovo "odhalení" - a tyto výroky najdeme pouze ve čtyřech knihách "Dobré zprávy" v Bibli (Matouš, Marek, Lukáš, Jan).
Naproti tomu, v sémantickém oblaku TRADICE, úzce provázané s takřka světovládně rozšířeným křesťanským newspeakem se v knize "Janova odhalení" (pouhou TRADICÍ překládané jako "Zjevení") licituje rovnou o "zjevení" Bohem kaskádovitě sesílaných kataklyzmatických hrůz a trestů konce světa. Působí to celé jako příručka metodického sadisty. Jako bychom dostatečný nadbytek těch nejhorších hrůz nezpůsobovali sami sobě i zbytku stvoření svou nuzáckou, zaslepenou mentalitou notorického lhaní a násilné nadvlády nad druhými právě my sami. A to v každé generaci od stvoření. Na téma křesťanského newspeaku a jím dogmaticky "zmražených" tradičně zvrácených PŘEDSTAV připisovaných zpětně Bohu narazíme ještě mnohokrát. ("Podle sebe soudím tebe...") Vlastně skoro o ničem jiném židovské plus křesťanské tradice nejsou. Vyniká to především v porovnání s adresně osobní Ježíšovou laskavostí k lidem stojícím osobně přímo před ním.
A ještě jedna apokalypsa (takže jak už víme - odhalení) na závěr:
Kdo se dobrovolně (svou volbou víry - což vypadá jako paradox, ale není) nechává zaklít závěrečným zaklínáním knihy "Odhalení" Zj 22:18-19, (opakuji - které se odehrálo v něčí hlavě), zůstává zakletým (opět svou vlastní vírou) až do svého obrácení z tohoto prokletí. Osvobozujícím východiskem může být, dle mého názoru, pouze obrácení od zatemňujících lidských tradic k "chirurgicky" vypreparovaným Ježíšovým slovům - viz "Cokoliv svážete na zemi, bude svázáno i v nebi... Mt 18:18"
Kniha Odhalení je totiž SKUTEČNĚ Janova, ne Ježíšova, bije to do očí už z jejího nadpisu a prvního souvětí. Kniha Odhalení nebyla vyslovena Ježíšem v lidském těle. Ježíš nám naopak osobně oznámil, že:
POUZE JÍM OSOBNĚ VYSLOVENÁ SLOVA ZŮSTÁVAJÍ ABSOLUTNÍ AUTORITOU.
Zde.
