Otázky k pravdivosti Bible          IV - archetypy moci

Pídit se po pravdivosti Bible je nejen zajímavé. Je to nutné. Pro mne, například, i zcela osobní. Oficiální výklady Bible byly (a pod slupkami modernismu stále jsou) v regionech s převažující křesťanskou kulturou jedním z nejefektivnějších nástrojů ovládání mas po drtivou většinu z posledních dvou tisíc let.

Božský původ moci = záruka kvality...

I když tím skutečným motorem vládnutí byly a jsou patrně bez jediné výjimky samozřejmě vždy prachy a urvání si podílu na moci. Ale ono se to obojí navzájem nejen nevylučuje, ale vlastně docela šikovně doplňuje. Moc + Náboženství = Otroci + Války. Čas nezastavíš, masový rozvoj technologií pokročil, takže dnešní rovnice by vypadala nějak takto: Peníze + Ideologie + Média = Otroci + Drogy + Války

Ale jako záminka i metoda k ovládnutí druhých funguje dobře jakékoliv náboženství. Nejlépe vždy to, které je na daném území většinové. A pokud většinovým momentálně není, lze ho obvykle užitím přiměřeného teroru většinovým snadno učinit. Ve jménu všemocného a svatého Jehovy, Krista, Alláha, Kovida atp. (Řazeno chronologicky.) "Když Bůh je s námi, kdo je proti nám", že? Onou přiměřenou mírou teroru pak obvykle bývá pouze přiměřenost ekonomická. (Nemůžete si dovolit poddaných zmrzačit, vyhnat a nebo vybít příliš mnoho. Aby vás měl ještě kdo živit.)

Dnešní kulisy jsou díky dost vylepšeným technologiím moci pro vládce mnohem radostnější něž bývaly. Děkujeme, Jehovo (pardon, Hospodine), žes' nám dal smartfouny, robotizované výrobní linky, transhumanismus a ledničku, která na nás mluví a lajkuje příspěvky na Facebooku. No, jestli včas neuvidíme Ježíše, asi ještě uvidíme. Ale to jsme maličko odbočili.

Takže pravdivost Bible versus moc nad lidmi. (Nedejte se mýlit. Jak ještě nahlédneme, zabývat se tímto tématem NENÍ anachronismus...)

Zdroje svědomí?

Domnívám se, že v kontextu našich křesťanských kořenů představuje Bible i dnes stále ještě podstatný zdroj duchovní autority, a to nejen pro vědomé křesťany. U "nekřesťanů" tato "etatizace" svědomí probíhá někde v podzemí našeho každodenního "Já". Biblické archetypy jsou hlubinnými proudy naší psýché propojeny přímo s naším, taktéž z hlubin nevědomí vyvěrajícím s-vědomím. Podvědomý obraz Boha totiž nosíme v sobě každý. Stačí jen, že pojem Bůh v našem vědomí existuje.

Bible, spolu s Koránem, pořád ještě zůstává nejprodávanější knihou všech dob. Bible a zejména její Starý zákon (podobně jako Korán) popisuje syrové, vesměs velmi násilné příběhy. Jak tedy osobně hodnotíme biblické brutality? Pozorujeme u sebe autocenzuru, máme-li o nich hovořit? Hodnotíme je alespoň v soukromí své duše, zcela sami za sebe, jako odpudivé?

Kam směřuji. Společně s neméně masakrózními a svědomí válcujícími po-biblickými dějinami prakticky všech křesťanských denominací a sekt, je vědomá konfrontace s onou NEOMLUVITELNOU historickou násilností i s jejími kořeny skutečně nutnou podmínkou našeho duševního zdraví, řekl bych. Mého určitě.

Z tohoto úhlu pohledu (uvědomění si reálné morální hodnoty popisovaného) lze vidět, jak embryonálně zakrslý je mezi křesťany intelektuálně férový přístup k hodnocení pravdivosti jak samotné Bible, tak tradičních nauk a doktrín jí se zaštiťujících.

Archetypy moci vs. Ježíšův morální vzor = KD

Zamysleli jste se někdy, k čemu asi tak vede TRADIČNÍ líčení i těch nejnásilnějších biblických "hrdinů" a vůdců jako nedotknutelných morálních klaďasů? A pohoršujete se zároveň nad násilností islámského fundamentalismu a jeho morálních vzorů?

Jak si ještě mnohokrát ukážeme, strašidelná samozřejmost heroizace a tudíž i legitimizace mnoha v Bibli zaznamenaných morálních zvráceností a zvěrstev páchaných "hlavními hrdiny" (dokonce i v dětských biblích!), plynule předchází mnohem strašidelnějšímu obrazu násilného Boha JSEM (JAHVE).

Ano, nemýlíte se, to je ten roztomile zdomácnělý "Hospodin" většiny českých překladů Bible. Seznam velké části biblických citací "božích vražd" najdete zde.

Jako pozoruhodný detail je ve výše uvedeném odkazu k vidění (bohužel k necti autora výše zmíněného seznamu "božích vražd") i obecně rozšířená tendence čtenářů Bible svalovat zodpovědnost za výroky Ježíšových následovníků na Ježíše. I když - vlastně nepřekvapivě. Konkrétně jsou ve výše uvedeném odkazu Ježíšovi mylně připisovány instrukce pro obrácené otroky z dopisů Efezským a 1. Timoteovi. Nejsem si jist, zda jde o pouhou neznalost, či učebnicové "nerozlišování osob" u výroků v Bibli. Autor seznamu "božích vražd" tak (pravděpodobně nezamýšleně) bere fakticky za Ježíšův i další manipulativní výrok Ježíšových učedníků. Totiž prý že: "...veškeré Písmo je vdechnuté Bohem." (2. Tim 3:16) Což je ve skutečnosti učebnicový příklad brutálního faulu z kopaček učedníků přímo proti Ježíšovi, který tvrdí o podmínečné platnosti SZ a o absolutní platnosti svých slov něco diametrálně odlišného. Zdokumentováno (pravdivou) Biblí. O odlišných typech autorit v "Bibli podle Ježíše" budeme hovořit v některém z dalších pokračování.

Ježíš = anti-archetyp

Ježíš celou svou osobností i svými výroky představuje naprostou výjimku z kontextu podvědomě archetypálního programování velké většiny Bible. On je anti-archetypem násilí a nadvlády. Nejen že je PROTIZÁKONNĚ laskavý a nenásilný. On se navíc jeví tak nějak bez konsenzuálního kontextu nejen v porovnání s naprostou většinou Bible, ale i v našich žitých zkušenostech. Nejsme s to ho vůbec docenit. Našemu podvědomí zcela CHYBÍ příslušný archetyp, přiřaditelný ke komplexní jinakosti Ježíše. Jevíme tudíž silné tendence redukovat ho na jednu z mnoha biblických postav. Je pro nás zkušenostně nezpracovatelný. Smysluplný žebříček morálních vzorů v Bibli by ale měl být postaven nějak takto:

JEŽÍŠ, pak dlouho nic, pak NULA a kdesi v mínusových hodnotách pak všichni bibličtí ANTIHRDINOVÉ. Včetně Ježíšových učedníků.

Blíže se budeme tomuto pojetí budeme věnovat v dalším díle.