Otázky k pravdivosti Bible           III - kniha vítězů

Abychom se dostali tématu "pravdivost Bible" ještě více pod kůži, podíváme se dnes na věc jinýma očima, než je obvyklé.

Chceme-li otevřít upřímnou diskuzi o pravdivosti Bible od kořene, asi je potřeba se nejprve zaměřit na otázky ohledně subjektivity autorů, zapisovatelů i překladatelů.

Subjektivita se s inspirovaností božím Duchem nikterak nevylučuje, jelikož, když se nad tím zamyslíte, už samo pojmenování "inspirace" naznačuje, že se nejedná o "znásilnění". S překladateli je to zcela analogické.

Když to předběžně shrnu: "Historii vždy píší vítězové". Tomu se nelze nijak vyhnout. Rukama nebo nohama, mečem nebo perem. Zanechali stopy národní (kulturní) historie. Jsou to naši hrdinové. A na hrdiny my si sahat nedáme.

Vzpomínáte si ještě z prvního dílu na tři otázky? Pro osvěžení:

1/ Tušíme, kdy asi texty SZ Bible vznikaly? (Odpověď: Pravděpodobně někdy před druhým stol. př. n. l.)

2/ Zůstaly alespoň některé texty jednotlivých knih SZ Bible originálně uchované od doby "X" svého sepsání? Odpověď: Naprosto netušíme, ale minimálně s datacemi událostí popisovaných v historických knihách SZ Bible se v nejstarších dochovaných textech prokazatelně bez skrupulí šoupalo, jak kabala pískala.

3/ Nevymýšleli si autoři kromě datací i další věci, popř. všechno? Poctivá odpověď by opět měla znít: Jak to máme vědět? Zastal jsem se ale elementární důvěry: "...napsali, popř. redakčně ji vystavěli lidé, kteří prožili s Bohem osobní zkušenost. Pokud i nějak švindlovali, je to součástí neproměněné lidské povahy a v Bibli i to podchyceno je."

K otázce č. 3/ - popravdě, vzhledem k temně hororovému charakteru takřka všech postav SZ Bible, Jahveho nevyjímaje, nemohu si nevybavit výrok: "Čistému se jevíš čistě a se zvráceným jednáš převráceně." (Ž 18:27)

Takže nejistota, zda se biblické příběhy odehrály ve skutečnosti nebo někomu v hlavě, přestává být podstatná, pokud to rozlouskneme přes Ježíše. On tak jako tak VŠECHNY, kdo přišli před ním, označil za lupiče a zloděje (J 10:8), popř. vrahy (J 10:10).

Všechny ty temné vyprávěnky (ať reálné nebo vymyšlené) se s touto vysvětlivkou logicky děly antihrdinům s "temnýma očima". Neboli měli před očima Boha "Podle sebe soudím tebe". (viz Ježíšovo: Ale je-li tvé oko špatné, celé tvé tělo bude temné. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!" (Mt 6:23)

Kruh se nám uzavírá.

Pro popis tohoto velmi speciálního "vektorového součtu lidské a boží optiky" používám i velmi speciální terminus technicus "svatí lháři". Analogicky je možné odvodit i "svaté zloděje" a "svaté vrahy". Když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. Bible je plná PŘESNĚ takových "hrdinů". Svatých násilníků. Znásilňujících tělo i slovo.

Ani napsána nemohla být jinými. Mezi smrtelníky neexistují lidé nepokoušení mocí nad druhými.

Dva vítězné týmy

Hodně dopředu vyzradím pointu, když řeknu, že složitý konglomerát knih Bible se mi dnes jeví jako obraz remízy dvou vítězů:

1/ vítězný tandem Ježíš + milující Bůh Otec (asi 5% textů Bible - ovšem zcela klíčových!)

2/ vítězná mafie lidských vůdců, proroků a teologů vyznávajících a zažívajících Boha jako občas milostivého, ale jinak dost krutého despotu - "podle sebe soudím tebe". (asi 95% Bible - ta čísla pouze odhaduji)

Oba vítězné týmy totiž v Bibli vidíme zcela zřetelně. A i v tomto smyslu Bibli považuji za pravdivou. Ten opilecky zdvojený obraz se totiž realitě velmi nápadně podobá. Ani ryba ani rak. Ani černý, ani bílý. Pravdivý obraz egoistického, nedospělého stvoření i jeho tušeně čistého, leč neznámého Otce. To vše bez rozdílu navíc přetřené falešným náboženským pozlátkem i neskrývanou dávkou jedu. Na nás je - si vybrat. Svobodná osobní volba pak nese své ovoce. Pravda této volby se zrcadlí na nás samých. V hnoji biblických hororů je skrytá perla.

Fraktální obrazce pravdy v SZ (starém zákoně)

Pokusím se tu opileckou schízu dvou vítězů tak nějak v průřezu ještě trochu dokreslit.

Jestliže přijmeme jako pracovní premisu, že Ježíšův Otec-Bůh (dále jen Otec) se přinejmenším v Ježíšově době stavěl k lidem jako Bůh výslovně laskavý, bezpodmínečně odpouštějící, uzdravující, a zachraňující, potom starozákonní (SZ) Bůh se nutně jeví jako někdo jiný. Zcela odlišná osobnost. Říci "o dost drsnější" by bylo hravým eufemismem. Laskavý Bůh se v rámci příběhu o stvoření světa a Starého zákona projevuje konzistentně laskavě naposledy v nonšalantní otázce položené Adamovi zalezlému v roští... "Kde jsi?".

Někteří by za projev osobní vlídnosti mohli počítat ještě výslovný boží zákaz pomsty na Kainovi za Ábelovu bratrovraždu. Ovšem při té příležitosti Bůh jedním dechem vyhlašuje i sedminásobnou pomstu pro potenciálního Kainova vraha. Takže hrozba vendetou na sedmi dětech nebo dalších příbuzných... To až tak moc laskavě nezní, že? A pokud půjdeme dál po časové linii, Jahveho matoucí morální ambivalentnost se spíše prohlubuje. Při četbě zažíváme velmi rychlou proměnu boží tváře z laskavého Stvořitele v Boha, který rozmnožuje strádání, úzkost a bolesti ženského pokolení a je mu prý příjemné naprosto nic neřešící rituální vraždění nevinných zvířat. Čirým pokrytectvím pak je teology oslavovaný princip zástupnosti všech těchto brutalit od počátku světa. K vyvrcholení vší bezradnosti se Bůh jako náladové dítě nakonec uchyluje k bezprecedentní genocidě všeho suchozemského stvoření metodou potopy. Konec prvního dějství.

Dějství druhé, po-potopní, je kromě několika elektrizujících a velmi osobních momentů á-la "Po ohni tichý a jemný hlas... 'Co ty tady, Elijáši'?" věnováno dost zdlouhavému budování (pro změnu) vražedné, a opět na krvavém kultu postavené teokratické diktatury "Bohem vyvoleného národa". Dlužno dodat, že starozákonní "boží" příkazy nijak významně nevyčnívaly nad dobově běžnými morálními standardy své doby. Snad jen, že lidské oběti byly nařizovány výhradně v režimu brutálně odstrašujících trestů pro odpadlíky, případně coby příkazy systematického vyhlazování nevěřících nepřátel včetně starců, vdaných žen i dětí. S každodenním ritualizovaným vražděním lidí se á-la mayská říše se naštěstí přece jen nepočítalo. Panny z řad nepřátel ovšem bývalo dle Jahveho gusta ve většině případů žádoucí znásilnit a trvale sexuálně zotročit. Anděl seslaný k Mohammedovi o pár tisíc let později morální osnovy právě této školy už jen tvořivě rozvinul... (Pro otevření očí pochybovačů snad postačí si porovnat děsivě podobná zdůvodnění pro bohem nařizované tresty smrti i předepsané způsoby exekucí u obou náboženství.) Ten starší vyvolený národ si ovšem pod sebou opakovaně podřezával větev bratrovražednými boji o moc. Opakovaně tedy upadal pod nadvládu diktatur vojensky silnějších.

Mimozemšťan Ježíš

A do této pološílené atmosféry vybičovaného nábožensko-nacionálního šovinismu, navenek dočasně utlumeného římskou okupační kuratelou, přichází Ježíš. A s ním laskavý Otec, Ježíšův průvodce z jiné dimenze. Bůh uzdravující a zachraňující všechny lidi bez rozdílu. Šok, kolaps kolektivního ega. Jeden z vítězů, píšících historii. Bůh odzbrojující sobectví, svévoli i dědičnou tyranii mocných. A to Láskou a nadějí pro všechny, vždy a všude. Osa milující Stvořitel-Henoch-Ježíš. Odpouští slovem, bez prolévání krve. Jak krátce byl světlem ve světě!! Pak opět padla tma, kdy nikdo nemůže dělat nic dobrého. Nic v zářící přítomnosti živého Boha. (J 9:4)

Bůh vítězů ligy bezcharakternosti.

S opětovným nástupem jen velmi lokálně narušované předlouhé epochy temnoty ovšem o to zřetelněji znovu vyniká i výše zmíněný obraz drsného Boha osobnostně konvenujícího s vítězným týmem č.2.

Boha vítězů ligy bezcharakternosti. Boha, korupčně vyhovujícího sobecké malosti králů, pokrytectví kněží, násilí válečníků a vychytralosti ideologů. I oni jsou vítězi, píšícími historii. A jejich Bůh je bohem oslavovaných vítězů tohoto končícího světa. Široká cesta. Linie Ábel-Noe-Abraham-Mojžíš-Petr&Pavel. Společné znamení: sklony k všemožnému znásilňování a donucování všeho a všech včetně oslavování vražd ve jménu Boha. V "dobré" víře. (I když Ábel se ocitl v této společnosti pouze jako zakladatel fanklubu rituálního podřezávání "jenom" zvířat. Sám ale takřka instantně sklidil, co zasel. Jeden z dobrých příkladů, proč je potřeba si na "hodné a spravedlivé" lidi se sklony k umanuté, "slepé" víře vždycky dávat velmi dobrý pozor. Může je napadnout cokoliv a prohlásí to následně za dobré pro všechny. A povinně! Protože oni jsou přece HLUBOCE VĚŘÍCÍ. Kategorie "hluboce věřící" se, bohužel, nikterak nevylučuje s kategorií "hluboce psychopatický". Historie je toho plná. A nejen historie. "Po jejich ovoci je poznáte." (Mt 7:15-29)

V dalším pokračování budeme sledovat tuto logickou linku - logicky. Neúprosně logicky ;)